O projektu

Koncem osmdesátých let se do popředí  zájmu brněnských veletrhů dostalo mimo jiné i šíření vědeckotechnických informací v souvislosti s předváděnými exponáty, právě v této době vznikl tehdejší “Dům techniky”, jehož umístění napravo od hlavního vstupu do areálu výstaviště určila již původní studie Jiřího Gočára.

Součástí tehdejšího  zadání byl i požadavek na panoramatický výhled na areál z prostoru tramvajové zastávky. Projekt prošel od roku 1976 řadou úprav, které toto zadání respektovaly, přesto se v konečné variantě přistoupilo k zastavění volného prostoru mezi druhým a čtvrtým podlažím, takže původně zamýšlený průhled na pavilon A nebyl realizován. Budova svým třetím patrem navazovala na přístupovou cestu od zastávky tramvaje, odtud se pak dalo přes vstupní halu vejít do velkorysého prostoru předsálí a následně do jednotlivých kongresových sálů. Exteriér budovy příjemně rezonoval s technickým charakterem jejího účelu. Jednalo se o čtyřpodlažní atriovou stavbu s předsazenou ocelovou konstrukcí a třívrstvým pláštěm složeným ze sklobetonových tvárnic v ocelových rámech, dále odvětrané vzduchové vrstvy a zdiva z lehčeného betonu o tloušťce 3 cm. I přesto, že budova byla vystavěna zejména pro veletržní účely, probíhala v ní také různá odborná a populárně vědecké školení. Mezi hlavní architekty původního projektu patřili Radomil Harazim, Antonín Odvárka, Jiří Opatřil, Petr Uhlíř a Zdeněk Müller. 

Zdroj: Brněnský architektonický manuál